Připravuje se: Strach v divočině, nové díly tzv. Andělské povídky, dokončení
Generace kozoroha a nový díl Spáry minulosti.











.

Říjen 2014

Obrázky WITCH od fanoušků

24. října 2014 v 20:22 | Maya Rowlisová |  New Power
W.i.t.c.h.: Irma by Rocktuete

31. kapitola: ŽIVOT po všem (BONUSOVÁ) 1. část

18. října 2014 v 14:46 | Maya Rowlisová |  Povídka
Tak tady je první překvapení. Nezlobte se na mě, ale s novou povídkou začnu, až tahle bude definitivně uzavřená.

add a caption
Větve stromů byly už úplně holé - podzim se pomalu usadil na vládnoucí trůn. Další list pomalu padal jako pírko k zemi. Padnul na rubínové kapky již vychladlé krve.
V dálce něco zapraskalo. Zrychlený dech. Volání.
"Liero!" Chlapec vykřikl se snažnou snahou. Do jeho hlasu prosákl strach, zoufalství, bolest. "Liero!"
†††
opakoval.
Došel až na kraj skal, které byly celé posypané barevným listím. Zhlédl dolů do propasti. Zaujalo ho něco, co nedokázal pojmenovat.
Začal sestupovat. Pomalu rozeznával odraz mdlého světla, které mlha tlumila do šedavých tónů, od hladiny potůčka. Ozývalo se jenom zurčení vody, vítr a... Neuvěřitelné zlovolné ticho.
"Liero," zašeptal. Rozhlédl se. Nic. Nikde nikdo, Žádné stopy.
"Víš, než si odešla na lov, nikdo nevěděl, že ještě ten den budeme volní. Na trůn se vrátila po dlouhých padesáti letech Dračí princezna a... My se můžeme vzít, aniž by o tom musela rozhodovat královská krev!
A ty si mi zmizela, nevím, kde si... Pověz mi, co se ti stalo," zašeptal ještě zoufaleji. Klesl na kolena. Položil hlavu do dlaní. Chvíli tak seděl, když se za ním ozval jeho bratr.

Deník 17.10. 2014

17. října 2014 v 20:00 | Maya Rowlisová |  Deníček
Ahoj! Vlastně ani NEVÍM, co do tohoto deníku psát. Ale vy víte, jak to dopadlo minule - taky jsem chtěla psát jen krátký článek a místo toho jsem spíš psala svůj život. Ale abych řekla pravdu, tak je složitější, než to, co jsem napsala, ale nechci tady rozebírat úplně všechno. Jenže, abych byla upřímná, chtěla bych to ze sebe všechno vysypat, avšak není to možné... Jinak připravuji povídky a překvapení - opravdu se snažím.
Můj život se teď točí okolo školy, knížek, nově i filmů a tak dále, ale určitě všichni znáte ten pocit, když nestíháte se připravovat na příjmačky. Nebo se vám spíš nechce...
Jsem líná a co? Nevadí, zkusím to napravit. Stejně jako, že konečně napíšu to překvapení. A budu (se snažit) víc psát na blog celkově. Každopádně vůbec nevím, kde bych to měla psát. To je ta největší komplikace.
Tak a ještě až zkouknu další díl The Originals, napíšu další článek.

Zatím.
Rockerka.

Trends Of The Books Challenge (TOTBC) - Sirotci (2)

13. října 2014 v 17:55 | Maya Rowlisová |  Trends Of The Books Challenge

Trends Of The Books Challenge (TOTBC) - Sirotci (2)

Kdybych měla napsat, proč nebo jak jsem vymyslela tenhle článek, musela bych odpovědět, že mě to napadlo při sledování Simpsonových. Myslím, že Homer, když vymýšleli spolu s Bartem a Lízou vlastní knihu, řekl, že dnes letí, když je hlavní hrdina sirotek. Je to tak. A já, bohužel, se držím tradice. Myslím, že jsem schopná vypsat minimálně pět knih/filmů, kde je právě hlavní postava sirotek. Jasně, Divergence, když to tak řeknu, není úplně v tomhle standartní. Vysvětlím níže, protože to je trochu spoiler.

Myslím, že tenhle článek nebude tak úplně stejný jako předchozí, protože jsem se více méně poučila. Možná s mojí změnou, kterou jsem popisovala v minulém článku, se změnil i můj blog, články a přístup, takže se nedivte, když např. v úpravě článků budu mít sem tam změnu.

⏳


Kecy v kleci

4. října 2014 v 13:49 | Maya Rowlisová |  Deníček
Ahoj!
Rozhodně vás tady nebudu krmit kecy, jak moc jsem toho měla hodně, jak jsem neměla čas apod... Proč? Já ten čas měla. Ani nebudu z toho nikoho vinit, krom mé osoby - pochopitelně, ale omluvit se musím. Jsem moc líná na to, abych vymýšlela články, co by stály za to si je přečíst, a tak jen prostě čekám, až se něco naskytne a mezitím nemám čas. Jo, fajn, teď si protiřečím, ale abych to vysvětlila. Nemám čas na vymýšlení článků, mám čas je psát, když jsem u babičky, ale nějak se mi do toho nechce. Valí se na mě další asi 3 referáty, jeden mám mít hotový do úterý - takže ho budu dělat v neděli (možná) - a druhý bude poněkud obsáhlejší, takže bych se na něj měla taky mrknout.
Taky moje organizace času je poněkud chaotická. Dost času trávím na facebooku jenom proto, že si tam píšu s lidma, který bydlí přes půlku republiky. Hodně čtu (za září přečtených 6 knížek) a nestíhám fotit, i když podzim je nejkrásnější na focení - měkké světlo na portréty, krásné barvy (začnu zase fotit na FOTOKROUŽKU, který mám v pondělí). Potom tu je moje knížka. Slavím s ní trochu toho úspěchu, protože jsem dokončila první polovinu prvního dílu a ta druhá bude zábavnější, ale těžší na napsání. Pak už jen najít v příkopu balík peněz a nechat ji vydat. Chtěla bych - opravdu moc -, aby mi ji vydalo nakladatelství CooBoo, jenže vím, že ve čtrnácti mě nebudou brát vážně a pokud to bude napsaný jako od tříletýho dítěte, nejspíš se nedočkám, ale jdu si za svým snem. Lidi okolo mě - rodina, přátelé apod... - mi neuvěřitelně a přehnaně věří! Já jim děkuju, ale nesnáším to. Je pak strašně lehký někoho zklamat.
Taky prodělávám změnu stylu, jednání a možná i osobnosti. Víc se do mě vlila rockerská kultura, takže jednám narovinu bez obalu, i když diplomaticky, a za upřímnost se neomlouvám. Lidi se na mě zvykli a dokonce ani mamka nekomentuje to, že si lakuju nehty černým lakem a začínám vyhledávat barevné kombinace typu - černá a modrá. Jediný, co mě štve je, že si nejsem jistá, jestli chápu matiku, a že jsem si rozbila svůj náramek s křížkem. Vážení, já vím, že je to módní trend, ale já ho nenosím jenom kvůli tomu - já jsem křesťan!
A abych se vyjádřila k příjmačkám. Předvčerejškem byly třídní schůzky, kam šla i moje mamka. Dozvěděla jsem se dost dobré zprávy, ale taky mě jedna naštvala... A to dost!
Nejdřív ty dobré - budu psát jen češtinu a matiku, protože na všeobecných studijních předpokladech hodně lidí ztroskotalo. Má to své výhody i nevýho stejně jako to, že budu psát příjmačky jenom jednou - což považuju za dobrou zprávu, i když mě to trochu i děsí. No a pak taky mamce dali katalog středních škol, takže to vypadá, že jedna přihláška na gympl tady v okolí a druhá do Pardubic na aplikovanou chemii - chemie mě kupodivu baví, jen nevím, jestli jsem správně rozhodnutá.
A špatná zpráva? Předem říkám, že i ta má světlou stránku, ale stejně. Moje příjmačky nebude zařizovat firma SCIO, ale jiná (myslím Cermack?? :D netuším - prostě nějakej debilní název) firma, která má být jednodušší (to je ta opravdu jediná světlá stránka), jenže má mít trochu jinou logiku, takže příprava na SCIO testy byla zbytečná, zbytečně drahá, protože já mám doma sadu Basic od SCIO za 650 kč, a i dál komerční, protože používá beztak jinou logiku než SCIO, a proto se na to musí deváťáci mazáci (jak nám říkají učitelky) připravovat znovu a jinak. Takže jít na net a stáhnout si to (ještě vědět kde), nebo nám budou (nejspíš - jen odhaduji) nabízet za prachy, abychom si koupili zase nějakou sadu, ale od téhle nové firmy.
Je to padlý na hlavu a s prominutím mě to dost se*e.
Ale, abych byla zase trochu pozitivní, mám se skvěle. Všechno, až na psaní povídek (spíš zatím jenom vymýšlení) a jednoho překvapení, zvládám, takže v pohodě. S další povídkou čekám teda na Ellie, protože se jí týká překvapení, které připravuji, ale má pozastavení už dlouho, takže jí potom když tak pošlu akorát odkazy, pokud si nepřečte poslední kapitolu. Ale uvidíme - se pak domluvíme.
Původně to měl být rychlo článek, ale nějak jsem se rozepsala. Taky to měly být novinky. A je to spíš deníček. Je to vlastně vypsání mých pocitů z prvního měsíce devátý třídy. Je to dost frčák.
Moc děkuju za vyslechnutí, komentáře a budu se snažit angažovat víc na blogu. Taky vám povím, jaké jsou příjmačky, které budu nejspíš psát 20. dubna. Jo, vím to už dopředu.
Taky pořád váhám, jestli dělám správné rozhodnutí ve volbě povolání (krom spisovatelky, to si neodpustím, dokud mi neřekne 20 000 lidí, že se na to jednodušše nehodím...) Zatím čauvec, zdraví vás vaše

Rockerka