Připravuje se: Strach v divočině, nové díly tzv. Andělské povídky, dokončení
Generace kozoroha a nový díl Spáry minulosti.











.

Listopad 2013

II. Kapitola - Jen na půl kroku...

30. listopadu 2013 v 17:04 | Maya Rowlisová |  Jen na půl kroku...
Oči dokořán. Vytřetěné do prázdna a hledící do hlubin jiného světa.
Na duši šrámy s tupou bolestí, která vás skope do hromádky neštěstí. Kdyby jen to. Od zmizení Charlie a vyšetřování policie je ze mě zas*aný feťák. Už neexistuje nic jiného než tlumení nefyzické bolesti a myšlenky na Charlie. Navíc mě poldové podezírají z únosu, vraždy. Jediné, co je pravdivé na tomhle celém cirkusu je, že u sebe doma něco schovávám - drogy.
Pořád dokola se mě ten idiot od policie, který si hrál na FBI, i když je jen od státní policie, ptal, jak se tam dostaly moje otisky a další protivné otázky. Vysvětlení, že jsem přišel za svou holkou a našel ji ve vaně skoro mrtvou a že mi zemřela v náručí, protože se podřezala a zmizela oknem, zatímco jsem volal záchranku a myslel si, že je po ní, jednoduše nepobral. Furt říkal, že si z něj blázny dělat nebudu. Když jsem mu chtěl říct, že je jen na půl kroku mrtvá a živá, protože to tak od začátku vypadá, uvědomil jsem si, jak paranoidně bych zněl.
Vlastně si příjdu jako blázen. Zdá se mi o ní a vídám ji v tmavých uličkách, jak tam čeká na mě. Může to být heroinem, to nepopoírám, ale realita to není.
Momentálně ji vidím, jak se sklání nad mrtvolou nějakého bezdomovce. Stojí tam a kouká na něj bezcitně. Jeho oblečení nasáklo krví. Ještě nikdy jsem neměl možnost jít kolem ní, dotkout se jí a ani oslovit jí. Vždy než jsem stihl říct její jméno, jednoduše se vypařila. Ale ona to není. Nemůže. Ona byla vždy jemná a soucitná. Nikdy jsem jí neviděl nenávidět.
"Charlie?!" zašeptám. Před očima mám rozmazáno. Krom ní, už nic neexistuje. Pro mě ne!
"Á... Jay! Můj bejvalej. Koukni se, Larry." koukne na mě a posadí mrtvolu, aby se mohla taky podívat na trosku, na mě. Poklesla mi brada. Nevěřil jsem s vým očím. Ona... Ona byla špatná, zlá a... Neoblomná v hrůze, kterou páchala. Bezdomovce jen tak polila benzínem a zapálila ho. Světlo ohně ozářilo její tvář. Usmála se. Já se nezmohl ani na to natož jí odpovědět.
Nadechl jsem se. Charlie nadpřirozenou rychlostí obešla mě a rukou se dotkla mojí hrudi. Přesně tam, kde bije srdce. Její ruka byla chladná jako když vás pohladí smrt. Koneckonců ona toho bezdomovce zabila. Po bradě jí stékal slabý potůček krve.
Otočil jsem se. Pohlédl jsem jí do očí. Kolem nás někdo prošel. Ona mi pohled opětovala a zmizela směrem za záhadný chlapem.
Sakra! Nic jsem jí nestihl říct... Ale... Ale snad v ní zůstala trocha lidskosti. Záři slz si zapamatujete, nebo se mýlím? Každopádně dotkl se mě upír.

At last!

30. listopadu 2013 v 16:19 | Maya Rowlisová |  Deníček
Ahoj! Konečně jsem se dokopala k novému designu! Je jednoduchý, ale snad se vám líbí! Menu se mi překopávat nechtělo, takže zůstává nadále stejně. Teď se pokusím stihnout napsat další pokračování nové povídky "Jen na půl kroku"! Těšte se!

Konečně diplomy!

29. listopadu 2013 v 21:41 | Maya Rowlisová |  Ostatní
Tak tedy plním, co jsem slíbila jako první! Diplomy jsou zde! Už jen dopsat GK a Jen na půl kroku.
Ale během toho psaní tu bude jiný aktuálnější design. Nečekejte nic převratného, protože musím mít čas i na nastavení a tak to bude jednodušší verze. Au revoir!
Nejprve tipovačka :)
Moni, děkuji za tvou účast a uděluji ti diplom za inteligentní vyřešení úkolu:

Deník 28.11. 2013

28. listopadu 2013 v 17:17 | Maya Rowlisová |  Deníček
Ahóóój! Pro dnešek se svámi loučím a doufám, že se vám "Jen na půl kroku" líbilo, protože mě ano. Vím je to tak trochu namyšlené, ale musím se po dlouhé době pochválit, že píšu :) tak zatím Áhój!

I. Kapitola - Jen na půl kroku...

28. listopadu 2013 v 16:53 | Maya Rowlisová |  Jen na půl kroku...
Otevřel jsem staré zavrzané dveře. Nakoukl jsem do předsíně. Všude bylo ticho. Po bytu se jen rozléhal tiché kapání vody. Tedy zřejmě vody.
"Charlie?" zařval jsem na svou gotickou krásku. Opět jsem neuslyšel nic. Jen demprimující hrobové ticho.
Začal jsem mít podvědomně strach ale ne o sebe nýbrž o ní, o Charlie. Věděl jsem, že tohle není normální. Začal jsem zmateně hledat po bytě jakoukoli známku toho, že se v posledních dnech se tu objevila. Jenže nic.
Najednou jsem zaslechl padat další kapky. Rychle jako vodopád. Ozývalo se to z koupelny.
Když jsem tam vpadl, protože klepání mě v tu chvíli vůbec nenapadlo, uviděl jsem hrůzu. Všechno do sebe začalo zapadat.
Nemyslím si, i když by se to mohlo zdát zvláštní, že za to nesu zodpovědnost, protože jsem to nepoznal, ale něco mi říká, že to nespáchala pro sebe. Ležela v bezvědomí ve vaně a její hruď se pomalinku a téměř neznatelně zvedala a zase klesala, jako kdyby se klepala. Obrázek pořezaných ruk se mi vryl do paměti. Vzpomínky se mi začaly plnit všemožnými hrůzami, co dnes spáchala. Voda ve vaně byla zkrvavená. Rychle jsem vytáhl její ruce z vody a snažil se dlaněma zastavit krvácení. Pouhými dlaněmi jsem se snažil zastavit tok jejího života z těla ven. Jenže nejsem superman, batman ani spiderman, kteří by to jistě dokázali. Já jsem pouhý člověk.
Rozhodl jsem se pevně. Roztrhl jsem svoji košili a obvázal jsem jí ruce pěkně fest.
Přestala dýchat. Začaly se mi hrnout slzy do očí.
"Charlie! Nesmíš mě opustit!" vykřikl jsem a musel jsem žasnout, že mimo to funění, abych jsem jí zachránil život, jsem až do nynějška to zvládl bez zbytečného nadávání do sra*ek.
Prudce jsem vyskočil a běžel pro mobil. V rychlosti jsem si ani neuvědomil, že za chůze vyťukávám číslo záchrané služby.
Dospěl jsem znovu do koupelny, když v tom mě ovanul čerstvý studený závan vzduchu. Charlie zmizela.
Z druhého konce telefonu se ozval milý hlas operátorky, jenže já jsem ho nevnímal. V tu chvíli jsem nechtěl slyšet nic jiného než to, že Ona je tu se mnou. Že mě hladí po tváři. Upustil jsem ten zatracený krám a začal sebe i Jí bědovat.
"Proč? Jak? Co... Co se k čertu stalo?" honilo se mi hlavou.
Zavřel jsem okno a vypařil jsem se.

Vánoce!

28. listopadu 2013 v 15:28 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Ahoj! Chci se rozepsat o Vánocích! Ale ne o tradicích a tak dále. Chci mluvit o tom co vás čeká! Rozhodně se budu snažit do konce roku dát sem až 4 kapitoly GK. A diplomy taky budou. Jen nevím kdy. Teď vám sem dám jeden příběh, ale bude jen kratičkej! Zatím pá...

Vůbec nemám plán...

13. listopadu 2013 v 19:27 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Ahoj... Jsem na sebe naštvaná! Vůbec nestíhám tenhle blog! Mám jiný starosti. Škola, kroužky, kamarádství, rodina, historie rodiny a dědictví po prastrýci a další starosti všeho druhu... Byla taky nominována a k tomu jsem se taky nedostala... Bylo to milé, ale momentálně na to není čas. Omlouvám se, protože se ani nedostanu na povídky.

Soon

3. listopadu 2013 v 13:30 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Ahoj. Tenhle článek vás jenom informuje, že diplomy budu dělat teď někdy. Nevím kdy, ale brzo se dozvíte, kdy. To je asi všechno. To sem se moc nerozepsala, co?

Omluva!

3. listopadu 2013 v 13:19 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Ahoj... Přejdu rovnou k věci... Omlouvám se za svou neaktivitu, ale vážně se musím učit, uklízet a kamarádky jsou pro mě taky důležitý. Pořád hledám sama sebe a tak na blog prostě není čas... Ale povídku dopíšu! Teda aspoň GK... Nevím jak to bude s SNMZA¨. Mrzí mě to, ale nejde mi psát pokrčaování. To spíš se rozepíšu do knížky... Zatím Ahoj...

Anketa listopadu 2013: Simpsonovi vs. Futurama

1. listopadu 2013 v 15:23 | Maya Rowlisová |  Ostatní
U mě na plné čáře vítězí Simpsonovi s Witch a na 2. místě až Futurama.
Co u vás? Snad mě za tenhle názor neukamenujete!

Simpsonovi vs. Futurama