Připravuje se: Strach v divočině, nové díly tzv. Andělské povídky, dokončení
Generace kozoroha a nový díl Spáry minulosti.











.

Čas říct sbohem tomuto blogu

31. října 2015 v 17:06 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Ahoj!
Budete se divit, proč toto je článek na téma Čas říct sbohem. Je to ovšem pochopitelné. Tento blog oslavil v červenci 3. narozeniny a já už nevím, co sem přidávat. Dlouho jsem nebyla aktivní na blogu jako takovém, natož tady. Chci se všem SB omluvit, protože ty asi budou zklamané nejvíc. Pokud ještě nějaké mám. Blog rušit nebudu, takže třeba ještě někdy bude fungovat, ale silně o tom pochybuji.
Ráda píšu na blog, proto jsem si založila nový blog. Blog vip-fun-witch je jakási nostalgie na téma witch, moje dětství a podobně. Taky na stará léta, kdy bylo času dost, kdy jsem psala povídky pravidelněji než teď. Doufám, že budu mít sílu to ovlivnit a budu psát častěji než sem. Jelikož nový blog mám vyloženě pro tvorbu mých literárních památek, tak by bylo celkem fajn psát často. Omlouvám se vám, ale snad vás utěší, že mě můžete kontaktovat na novém blogu. Přeji vám mnoho zdaru! Ahoj.

Maya
 

3. rok blogu!

25. července 2015 v 14:56 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Tak tady jsem vám přednastavila článek s WITCH, abych vás upozornila, že můj blog má 3. rok! Slavte!

(Ne)stručně

25. dubna 2015 v 15:07 | Maya Rowlisová |  Deníček
Tak zase píšu. Píšu, abych vám oznámila, že jsem se dostala na svou vysněnou školu. Ano! Jsem z toho velice šťastná. Dozvěděla jsem to tuhle středu a ještě pořád to zpracovavám. Budu na intru, těším se, protože se tam dostali ještě dvě další z mých nejlepších kamarádek (mám jich opravdu hodně - pravých a upřímných), s kterými budu na pokoji - naštěstí všechny tíhneme k punku, takže ani jedna z mých spolubydlících nebude trpět punkovým návalem. A že tuhle hudbu opravdu nutně k životu potřebuju. Z osobních důvodů nikomu z internetu, koho neznám nějak víc (z facebooku/skypu - maruzka22), nebudu říkat, na jakou školu jsem se dostala.
Teď, když je víc času, se třeba konečně začnu víc věnovat blogu, psaní, kytaře, budu více chodit ven a podobně, ale myslím, že nejvíce se budu věnovat kytaře, protože na tu chci umět hrát už opravdu dlouho. Těším se, až si jednou konečně zahraju sama pro sebe písničku. An když by to byla právě od legend jako je Nirvana! To bude teprve pocit!
Když už jsme u toho, že chci chodit více ven, tak se rovnou svěřím. Dřív jsem měla hodně kamarádky tady na vesnici. POřád to jsou moje kamarádky, pořád se s nimi bavím, ale ne tolik jako dřív a už si s nima ani nemám co říct. Prostě už mi to ani nevadí. Ale tím pádem, nevím, poprvé za několik let, co budu dělat 30.4. 2015. Ve vesnici je akce, kam já jít klidně můžu, ale co tam, když si nemám tam s kým pokecat. Asi pojedu za kámoškou (ta, která se mnou bude na intru) do města, ale problém je, že nevím, jestli mi to rodiče dovolí - zákazy jsou u mě trochu delší příběh. Nebo mám ještě nabídku od svýho Punkera, abych jela s jeho ségrou někam na čarodějnice, ale to mě rodiče taktéž nemusí pustit. Jenže to možná tím pádem neuvidím příští týden svýho kluka už vůbec. Což je na hovňajze. No ale nějak se to zvládnout musí. Třeba to dopadne překvapivě, nebo budu v kroužku sedět u nás na vesnici a vyprávět si různý společný zážitky a moje vztahy s bývalou třídou nebudou tak chladný, jako jsou teď.
Taky se chci pochlubit, že jsem začala číst novou knížku. Tamty, co jsou v menu už dáááávno nečtu, jen jsem je ještě neodstranila, ale chci říct, že jsem ráda, že konečně čtu něco, co mě baví a jen těžko se odtrhnu.
A to mi připomíná, že bych měla opravit menu a trochu začít plnit sliby - třeba dopsat bonusové kapitoly ke GK. Už by to hctělo uzavřít. A co teprve nové kapitoly k povídkám, co mám rozpracované.
Ale co. Když tu nic nepřibyde, mě neubyde, takže to nějak řešit nebudu. Spíš až budu mít chuŤ, dám se do toho. A na pokračování, a't už jakékoliv povídky, si budete muset počkat.
 


Den knihy!

23. dubna 2015 v 14:13 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Dnes je DEN KNIHY! Můj oblíbený den! Jsem ráda, že se tyto věčné klenoty oslavují! Doufám, že někdy taky pár klenotů přidám do rodiny!
Fallinlovewithbooks

"Rychločlánek"

20. dubna 2015 v 16:34 | Maya Rowlisová |  Deníček
http://2.bp.blogspot.com/-RGFgyZHiNn0/UPGnV3L7qrI/AAAAAAAAA8g/AGzvjNqs-_s/s1600/RAMONES.gif
Ahoj! Tak jsem se tady zase jednou ukázala. Vím, dost na vás kašlu, ale teď prostě mi to bylo celkem fuk. Moc se neurazte. Žju nevirtuální život, vyzrávám, jsem šťastná s lidmi, kterými se obklopuju a tak. Za ty měsíce (přiznávám se, že ani nevím, jak dlouho uplynulo od posledního článku) se mi život celkem změnil. Změnil se mi dost. A já asi taky. Přeci jenom tomuhle se říká život.
Takže - abych vás provedla svým životem během (teď se přiznávám, že jsem se musela mrknout, v jaký konkrétní den jsem zveřejnila poslední článek, abych vám byla schopná vše aspoň ve zrychlené verzi předpovídat) 2 měsíců, skoro 3. Od 2. února, se toho změnilo fakt dost.
O jarních prázdninách, což si pamatuji velmi skvěle, jsem konečně dostala svoje glády! Krásný fešný pohodlný botičky. Ale nejvíc se asi změnilo dnem 21. únorem, kdy jsem zavítala na svůj první punkový koncert, kam jsem si vzala samozřejmě moje nové botky (v té době nové) - a rovnou tam začala chodit s mým nynějším klukem (do detailů zacházet nebudu, protože to bych tu byla hodně dlouho, každopádně byste se mi asi hodně zasmáli) - můj první vztah, heh - (už zítra to jsou dva měsíce:33). Taky jsem se začala v únoru/březnu/dubnu pořádně šprtat na přijímačky. Přiznám se, že jsem začala pořádně makat až v dubnu. Teď už mám přijímačky za sebou, ale pořád očekávám výsledky (nejdříve 22.4.). Takže teď někdy můžete očekávat článek o tom, jestli jsem se dostala na svoji školu (Aplikovaná chemie :3). Taky jsem se posunula - fakt jen o milimetřík - ve svojí hře na kytaru. Dobře, pořád nezahraju ani jednu písničku, ale akordy a "houpačka" mi už padnou líp do ruky, takže když začnu trénovat, s čímž mi může pomoct Láska, tak třeba i zvládnu zahrát něco víc. Co se týče hudby, tak jsem se zase posunula v poslechu hudby. Zajímám se především o posun v legendách - proto ti Ramoni výše (a taky, protože jejich tričko měl na sobě na koncertě). A musím říct, že tuhle hudbu miluju ještě více než předtím.
Taky jsem poznala spoustu nových lidí, některé jsem poznala více do hloubky. Konečně mám pravý nefalšovaný kamarádky. Upřímnost nade vše. Vlastně upřímnost by měla být základ a samozřejmost všech vztahů. Ale dost k mému fylozofování. Taky nevím, jestli jsem to už zmiňovala, ale dostala jsem občanku. Ale to je tak dávno, že už ani nevím, jestli to má smysl sem psát.
Za tu dobu, co jsem sem nenapsala článek se toho změnilo jistě mnohem víc. Například jsem četla strašně málo, protože jsem četla knížky, které mě až zas tolik nebavily, což je pak průšvih. DOST mě to štve, ale teď, jelikož mám víc času a je po přijímačkách, se vrhnu na knížky, na který se totálně těším a pak si přečtu i ten zbytek - ty težší témata, který teď úplně nedávám, protože jsem vypadla ze cviku.
Tak teď jsem vás unudila tím svým děsně zajímavým a převratovým životem. Doufám, že jsem to psala alespoň pro někoho. Pokud vás tohle nezajímalo a nudila, tak vězte, že jsem mohla být ještě víc nudná, či protivná, protože jsem sem ještě nerozepisovala, jak je můj vztah s mým klukem skvělej. JOJO, tak já radši mlčím už k tomuhle tématu.
Taky, co se týče mojí aktivity a článkách na blogu, tak nic neslibuji, prostě sem občas skočím a něco napíšu, ale už nic neslibuju, prostě už mám svůj život, který hodlám žít, nejen o něm psát, a vy byste měli udělat to samé. Nikdy nevíte, co vás čeká za rok, měsíc, den.

Nudnej článek

2. února 2015 v 16:24 | Maya Rowlisová |  Deníček
Ahoj!
Tak zas píšu! Možná, kdyby někdo sledoval můj ask, byste si mohli myslet, že píšu, protože mi zase někdo napsal, ať jsem zase aktivní, ALE to není důvod, proč se zase ozývám. Potřebuju se odreagovat, vypsat A taky mám čas.
Nechci psát žadnej hororovej článek (proto tu fakt ten avatar s krví není), ale teď mám občas pocit, jako bych se v nějakým hororu objevila. Musím ale podotknout, že mám dobrou náladu, takže to ještě není tak strašné. Každopádně MOHLO BY BÝT LÍP.
Je docela možný, jakože je to tak na 100% jasný, že nejsem sama, kdo si tak přijde - život v pekle na zemi nejspíš má z vás i bez mých keců. Taky je docela možný, že si myslíte, že je to kvůli vysvědčení, nebo taky kvůli příjmačkám.
Abych řekla pravdu - vysvědčení dopadlo nejlíp z naší třídy (jediná mám samý - ŠPRT!!! - jen si REJPNĚTE). S příjmačkama je to trochu pravda - malinkej stres mám už teď a to teprve 4.2. 2015 budu psát příjmačky nanečisto. 15. duben bude horší.
Taky se mám opravdu skvěle, protože jsem oslavila 22.1. patnácté narozeniny (už velká holka). Jediný, co je nevýhoda, co mě štve, je, že musím zařídit občanku (byla jsem tam už 2x, ale jednou sem tam byla o den dřív --> takže by mě to stálo 50kč a bylo by to na 5 let, po druhý jsem zapomněla *dneska* rodnej list). Nebaví mě zařizování a běhání po úřadech/obchodech - a to mi je teprve 15.
Taky je fajn, že si konečně teď někdy pojedu pro skvělý punkerský boty (Dr. Martens - kvalitka), takže na ty se taky těším.
Takže jsem zas napsala prázdný kecy, jak se mám, abych se vypsala, taky ozvala. Přijdu si jako skvělej sobec, co se radši vypíše z blbostí, než aby napsal pořádný článek, nebo příběh. Což mi připomíná, že vám dlužím taky dokončit GK, ale k tomu asi zase jindy. Jinak držte mi palce. A stalkujte mě na mým asku, třeba vám jednou za čas odpovím:))

Pochopení, nepochopení, na to vám ser*m!

9. ledna 2015 v 20:33 | Maya Rowlisová |  Deníček
http://4.bp.blogspot.com/-vQ-SKDF_MHs/T-h7tsXLgwI/AAAAAAAAVAY/798fyfYCzsU/s1600/europian-punkers13.jpg
Takže! Rozhodla jsem se napsat něco málo k punku. Jo, ten nadpis je trochu provokativní (taky to byl účel). Dokud jsem mladá, mám energii a výdrž, tak ani nemám chuť se nějak usměrňovat.
Takže říkám vám, že mě podstatě nezajímá, co si myslíte. Kdybych se měla stresovat, co si myslí moje rodina (dost pořetná rodina), 27 zbylých lidí ve třídě a další stovky ve škole, tisíce ve městě, musela bych se zbláznit. Neudělala bych krok z vlastního světa, z vlastního pokoje. A tak se prostě chovám podle mýho úsudku. A víte co? Jsem šťastnější než kdykoliv předtím. Abych byla přesná - punk jako hudba je jen první náznak k tomu, že jste punkáč. A ano, není to ani v různobarejnech čírách, ani o gládách nebo řetězech. Prostě to je v názorech a myšlenkách, v životním stylu a pohledu na svět - hudba nás pojí dohromady a dost nám umí rozproudit krev v těle, ale je dost mimo si myslet, že je to o oblíkání nebo jenom čistě o hudbě.
Taky je často zmiňovaný, že jsme feťáci. Tak to teda není pravda. Na koncertech koluje maximálně ganja, cíga a chlast. Že jsme ožralové? Kecy. Kdo o tom nic neví, ať mlčí. Je několik skupin, který mají v názvu punk a ani nemusí patřit k nám. Nebo aspoň já je tam nepočítám. Například alkopunks - jezdí na koncerty, aby se opili, případně teda dotáhnou skéro, vědí, kde je jaká akce, ale nejedou tam za hudbou nebo lidma. Jedou se opít. To jsou alkopunks - a ty já osobně jako punkáče neuznávám.
Pokud nás chcete změnit, bude to mít těžký. Pokud nás chcete pochopit, tak je to ještě těžší. Tohle video je jen jedna tisícina, kterou můžete uchopit a naložit s ní, jak chcete. A říkám vám, suďte, jenže nám to je u prdelky:)))

9.1. 2015 - Týden utrpení

9. ledna 2015 v 18:16 | Maya Rowlisová |  Deníček
Ahooj!
Po tomhle týdnu utrpení jsem se sem konečně zase dostala. Jak to vypadalo, že se sem vůbec nepodívám, tak teď to nevypadá tak černě. Mám teď k dispozici i pořítač, takže se tady sem tam zastavím a písnu svoje chaotický pocity. Jako tenhle týden byl fakt hroznej na vstávání. Za poslední týden jsem toho moc nenaspala a ještě vstávat do mučírny? Jako tenhle týden byl zatím v tomhle roce na vstávání úplně totulus vyčerpávající.
Dnešek byl ale asi nejhorší. Psali jsme sice jen dvě písemky, ale byla jsem totálně unavená. A taky psychicky poslední hodinu jsem byla trochu labilní. Nakonec jsem se myšlenkami dostala jinam, ale bylo to celkem těžký - nebudu sem psát konkrétně, co mě tak rozhodilo, protože je to vůči tomu dotyčnýmu netaktní, ale řeknu to takhle: když to nemám komu říct, tak se z toho aspoň takhle neurřitě vypsat sem. Už jen to, že mačkám klávesy s tím, jak to bylo těžký.
A mám chuť psát dál, ale do deníčku toho už moc není, krom teda mých keců, jak moc se těším na pařby, kalby a jak jsem totálně závislá na svých zlatíčkách. Ujíždím pořád víc a víc na svojí hudbě, takže nic moc novýho stejně není. A cpát vám do hlavy všechno, taky nemá smysl. Takže se pokusím zas mrknout na GK nebo něco takovýho napsat. JINAK JAK SE MÁTE VY a CO PŘEVLEČENÉ VĚZENÍ U VÁS? ZNÁMKY DOBRÝ?

Konec lehárka

4. ledna 2015 v 18:07 | Maya Rowlisová |  Novinky blogu
Ahoj!
Končí nám lehárko, což je děsný x(. Jediný, co je na tom dobrý, je, že uvidím ty skvělý kámoše. Jinak nudááá. A to učení! Když nad tím tak přemýšlím, tak tenhle článek asi nebude stát za moc. Ale abych byla tak nějak přesná, proč píšu. Píšu, protože zas do únoru - konkrétně do 16.2. (jarní prázdniny) - tady asi žádný článek nebude. Ráda bych něco přednastvila, ale to už nestíhám. Vlastně nestíhám ani to, co jsem chtěla stihnout mimo blog. ALE - trochu mimo soudek - začala jsem zase makat na CHEMICKÉ OLYMPIÁDĚ, což je fajn, protože bych měla už mít minimálně polovinu hotovou, ale mám stěží dvě cvičení. Každopádně nejsem daleko od dokončení, protože jsem už něco málo si promyslela.
Ano, chtěla jsem vám ještě říct něco ohledně povídek. Nejspíš dopíšu GK nejdřív až o prázdninách - VELKÝCH PRÁZDNINÁCH. Bohužel to nějak nestíhám. No každopádně se těším, až to dopíšu. Dám vám snad ještě nějak vědět a omlouvám se, že neobíhám. Prostě nestíhám. Jdu navštívit WilhelminuWill. Takže zatím :) a omlouvám se.


Další články


Kam dál